18 měsíční plán jednosměrné letenky na Madeiru

Co tomu řeknou ostatní? “Ostrov? WOW paráda”, ale i: “No vy jste se zbláznili!”

Vyslechli jsme si obojí 🙂 V našem případě většinou teda to první. Ano reakce byly různé. Překvapilo nás (protože jsme to nečekali), že většinou velmi kladné a rodina (tedy aspoň ta její větší část) i přátelé nás povzbuzovali. Někteří ale nevěřili, že naše rozhodnutí uskutečníme, a především dotáhneme do konce. 

Už jsme byli mnoho měsíců na ostrově, když mne táta potěšil s tím, že je na nás pyšný. To mi nikdy neřekl. Byl to příjemný a milý pocit. Především i proto, že jen Vy sami víte, co všechno za tím vším stojí. Úsilí, překážky, vydržet na té cestě za svým snem, i když jsou momenty, kdy to chcete vzdát a zvolit cestu jednodušší (aspoň v ten moment se vám zdá jednodušší).

Co by v plánu nemělo chybět

Měli jsme jasný plán a strategii pro nejdůležitější věci jako jsou finance, škola pro dcerku a zdravotní záležitosti. Mnoho věcí jsme nevěděli a nedohledali, jenom jsme předpokládali a za pochodu věci řešili.
Jasný byl daný finanční rozpočet a budování pracovních vztahů a příležitostí, prostě vytvářet si pracovní možnosti na dálku. Díky covidu nám tyhle příležitosti byly dány tak trochu “zhůry”. Tolik příležitostí jako z doby covidové jsme nikdy neměli. 

Den D

Náš plán byl rozdělen do 18 měsíců – do dne D. Což byl DEN, kdy zvedneme kotvy z našeho dosavadního společného přístavu (už 17 let), prostě den naší jednosměrné letenky.

My se pohybujeme celý život v oblasti obchodu a služeb jako je marketing a práce s grafickými programy. Tedy se samo nabízelo pracovat odkudkoli na světě. My si zamilovali Madeiru. Vlastně neznám nikoho, kdo by se do ní hned napoprvé nezamiloval 🙂 

Učit se, učit se a učit se

Všechno bylo zavřené, nesmělo se nikam, a tak jsem využila čas. Přes internet jsem si dohledala, co se dalo o zdravotní péči, vzdělávacím systému a něco i o daňovém systému. Co se týká jazykové vybavenosti existuje v dnešní době řada jazykových aplikací a programů. Já využila 3-5 hodin denně a věnovala jsem se výuce angličtiny. Zvolila jsem angličtinu, protože jsem věděla, že na ostrově se bezpečně anglicky domluvíme na mnoha místech a už jsem na nějaké její úrovni byla. 

Portugalštinu jsme se s dcerkou taky učili (2x týdně), ale je to pro nás zcela nový jazyk a já chtěla být schopna řešit důležité věci tak, abychom nebyli závislí na cizí pomoci. Nakonec stejně bylo hodně věcí jinak 🙂 ale to už byly “překážky”, které jsme řešili prostě cestou.

Někdy sami a někdy s pomocí prvních přátel, které jsme na ostrově potkali. Někdy nás chybný krok stál mnoho času, jindy i nějaké finance. Např. při půjčení vozu, které je na ostrově hodně drahé a dnes už vím, že se dá sehnat i levněji auto přes soukromé servery, o kterých jsem nevěděla. Mnoho jsme ale ušetřili setkáním se správnými lidmi, kteří nám pomohli se zorientovat.

Jedna z mnoha cest – vhodná pro naši rodinu

V den D jsme z finanční části plánu měli vyřešený prodej domu v ČR, převedené finanční prostředky do portugalské banky a rezervovaný dům na Madeiře. Ze zdravotní části plánu jsme měli za sebou všechna preventivní vyšetření. Dcerka měla dokončenou docházku prvního stupně v ČR a byla přihlášena na školu na Madeiře ze vzdělávací části plánu. Nic víc jsme nepotřebovali. Vše ostatní budeme řešit za pochodu, až problém nastane nebo bude potřeba něco řešit.

Nejlepší rozhodnutí v životě

V průběhu toho roku a půl bylo několik momentů, kdy jsem se ptala: “Vážně? Je to správné rozhodnutí? Co budu cítit, až budeme tam? Nebudu litovat?” Asi jako každý, kdo se rozhoduje nebo někdy rozhodoval o větších změnách ve svém životě, si klade takové nebo podobné otázky. Tím spíše jsou-li součástí rozhodnutí děti. Když svou dceru pozoruji dneska, cítím, že jsme jí dali to nejlepší z nás. A časem snad poznáme, že i to nejlepší pro ni. To posoudí sama časem.

Dneska už vím, co vím a rozhodně nelituji. Bylo to zatím nejlepší rozhodnutí v mém životě. Nevím proč, ale dneska mi s článkem rezonují některá slova z textu od jedné české kapely (MIRAI):

“Sám (sama) si píšu scénář svého osudu.
A věř mi dokud dýchám, jen komparz nebudu.
Já chci tančit zimou i létem
Projít bez starostí celým širým světem
Večer pít víno, na nebe se dívat
Počítat hvězdy dokud nezačne svítat”

Každý může najít svůj “ostrov” aneb Oázu klidu a pohody

Doba je přinejmenším zvláštní a rozhodně náročná především na psychiku. Je důležité v životě každého z nás starat se nejen o své fyzické, ale i o své duševní zdraví, abychom mohli fungovat, cítit se dobře a pomoci těm, kteří nás potřebují – dětem, rodičům, ostatním, kdo nemůžou sami.

K tomu potřebujeme nějakou “oázu” klidu, pohody. My ji našli uprostřed Atlantiku, pod nebem plného slunce téměř po celý rok a v noci plné jasných hvězd. 

Tady na ostrově obdivuji a naplňuje mne radostí, když vidím skupinky místních dědů jak v parku nebo prostě kdekoli na volném prostranství hrají petang nebo karty a živě diskutují. Po celý rok. Ti dědové prostě žijí. Nepřežívají sami zavření u kamen – samozřejmě je to díky hezkému počasí, které tady panuje. A má jistě vliv na vnitřní pohodu. Ti pánové prostě žijí, i když jsou už staří. Vídám je v každém městečku. 

Pro někoho oáza klidu může být chaloupka v horách nebo domek u pláže. Důležité je najít to své místo, kde naplníte své sny, svůj život. Odhodit “řetězy” jménem předsudky a vlastní nedůvěra, které nás svazují. Přestat podléhat strachům. Prostě žít. Najděte svůj “bezpečný ostrov”. A pokud to bude Madeira, ráda Vám tu ve Vašich prvních krocích pomohu – najít dům nebo byt, zorientovat se v legislativě i místním životě. 

Výběr nemovitostí naleznete v AJ ZDE nebo ZDE. Ze života na Madeiře v angličtině ZDE (zprávy, počasí, hotely, aktivity, webkamery).

Některé v češtině ZDE.

Náš příběh si můžete přečíst ZDE.