Tělo říká „ne“, výhled říká „wow“: Boca do Risco style

🥾 Ranní chaos: auta, teens a muzeum rumu

Dopoledne už v plném proudu – zatím slunce, osm odvážných a nadšených duší (včetně tří puberťáků – aka teenagerů, kteří reagují na příkaz „vstávat“ podobně jako vojáci na poplach v komedii) a dvě auta: jedno zaparkované u školy v Machicu, druhé u rumového muzea v Porto da Cruz. Ochutnávka rumu neproběhla – bylo by to proti zdravému rozumu před výstupem. Ale vůně cukrové třtiny nás provázela i na začátku trasy.

😅 Prudký výstup a první záškuby svalů

Startujeme z Porto da Cruz – po rovince městečkem a kousek po pobřeží cesta hned šplhá do kopce. Zpočátku 370 m výškového rozdílu na cca 5 km trasy. Teens mžourají, dospělí funí, a pobřežní silueta Porto da Cruz s jeho dominantní Orlí skálou mizí v mlze potu. Po ledových nanosekundách (či hodině?) přichází první level-up: „My to dáme, jasně, a uděláme selfie?“ – ani nezaznělo, jen cvakaly mobily.

🌿 Boca do Risco – thriller na útesu

Po hodinách stoupání a brodění lesem blíž své smrti smrtí (alespoň pocitově) aneb „s vyplazeným jazykem“ dorazíte k dramatickým útesům – a tam začínají všechny ty endemické show:

• 
  Kapradiny z dob jurských parků – kapradiny, které se kloní nad propastí a tajemně naznačují, že byste měli být opatrní (turisté často spoléhají na GPS navigaci a někdy v ní slyší „varování“ (typicky hlas navigace), když se blíží k nebezpečí. Kapradiny tu „předstírají“, že vás svým šuměním a pohybem listů varují – jako kdyby měly hlas navigace, co říká: „Pozor, hrozí pád!“).
• Mimózy, co jakoby vědí, že potřebujete povzbudit: žluté květy jako banánové koktejly přírody.
• Exotičtí opeřenci, kteří vás buď povzbudí zpěvem, nebo vyděsí svým nečekaným průletem.
• Hluboko pod vámi se divoce vlní a šumí Atlantik a atmosféra dává všem těmto rostlinám luxusní kulisu – trochu drsnou, ale dechberoucí. Vše umocňuje neskutečná vůně přírody.

Tohle místo je tak trochu „botanická vysokohorská komedie“ – kombinace drsné krásy, proti které by i nejhlučnější teenageři jen mlčky koukali, a přitom sami by se nelibě kroutili: „Tak co, všimli jste si té kapradiny, co se ohnula tak, že skoro někoho falešně pustila pod roh?“ Lehký celkem, ale místy „challenging cliffside trail“ – tedy stezka bez bariér – ideální pro ten pocit „já skoro spadnu, ale to rozhodně nepřiznám“.

🍏 Energii nezapomeň – voda, banány, (a možná rumový bonbónek)

Doplnění energie: voda se pila rychleji než puberťáci odpovídají na otázky typu „Jak daleko ještě?“. Jabka a banány (některé mokré, protože mince v batohu způsobily následnou kompresi) byly vydávány v dávkách jako horolezecký poklad. Kdybychom měli rum, všichni by byli milí a střídmě zpomaleni – ale takhle jen zpomalili. Dobře to dopadlo – žádný „kocoum“ (rozuměj: horská kocovina bez alkoholu) ani polití trasy.

🌊 Levada do Canical: relax po hororu

Z Boca do Risco nás zastihly mraky a mírný deštík a tak po vychladnutí tepu se vydáváme zády k oceánu a krásným výhledům do vnitrozemí a jeho divoké zeleně. Na prvním rozcestí jsme si díky ne zcela jasnému značení trasu poněkud prodloužili. Uhýbáme na Canical, protože podle průvodce jsme měli jít k levadě Canical. Asi po 500 m, kdy se nám to nezdá, se vracíme zpět na rozcestí, a pak už nás čeká jen sestup a po cca 1 km konečně narážíme na levadu do Canical a můžeme se pustit podél ní dál do Machica – jemný tút-tút vody, šťastný ševel listů, naši teens už zas bílé a šťastné, že už to mají za sebou… nebo před sebou? Otázky typu: „Jak daleko ještě?“ A poznámky typu: „Už máme za sebou 12 km, říkalas 9 celkem“, slyším stále častěji. Záleží, jak počítáme tu zpáteční cestu před autem v Machicu. Cesta levadou je příjemná a klidná – ideální checkpoint po adrenalinu.

🎉 Dorazili jsme do Machica – bittersweet, ale jsme živí

Do Machica jsme dorazili po cca 5 hodinách chůze, ušlých asi 13 km s výškovým rozdílem ~370 m nahoru a dolu, občas adrenalinové pasáže – typický „east coast trek Madeira style“ (divoká, dramatická, nádherná, ale fyzicky náročná trasa, kde tě krajina ohromí i trochu vyždímá.). Do auta jsme lezli s pocitem „bylo to krásný, ale už nikdy“. Ale po dobrém jídle při závěrečné odměně na pláži s černým pískem Prainha jsme už zase plánovali a budeme hledat na mapě znova a nebo další. Naši puberťáci? Zdravou únavou moc toho co říct neměli (to byl docela highlight).

🤔 Tipy pro další odvážlivce

• Boty s gripem – pobřeží tu a tam potrápí.
  
• S sebou Mapa, tištěný průvodce nebo Mapy.cz – značení tu není vždy zcela jasné – TRAVELREBELS.
  
• Dost vody a banánů – nebo rumových bonbonků, když nikdo nedohlíží.
  
• Odvážné teens – s nimi je to sranda, ale taky… no, někdy trpíte trpělivostí.
  
• Ráj pro běžce – ale pro nás smrtelníky? Jde to taky – max. tempo: turisticko-komejda (Dá se to zvládnout, i když nejste horal – stačí jít ve volném, lehce komickém tempu s úsměvem na tváři).
  

Závěr: mějte foťák, dobrý humor a malinko kuráže

Jdete-li po této trase, čeká vás: tvrdý výstup, dechberoucí útesy a nádherná příroda plná zeleně, modře, skal a nakonec úleva podél levady. Ideální na skupinový den s přáteli, mild adventure a románkový nádech. A i když jste „jen poprvé v životě na túře“ – zvládnete to (ale klidně si nasmlouvejte odměnu na rum v Porto da Cruz).

Pokud budete chtít mapu nebo další verzi „zbytečně dramatické reportáže“ – napište a přidáme dramatické titulky, slo-mo video a plošší popis toho, jak jsme si málem spletli směr a skončili v severním Pacifiku (aka Atlantiku) a trasu si nedobrovolně prodloužili o další kilometr. 😊

Tak tohle je pro mne RELAX a doplnění ENERGIE při mé náročné, ale velmi krásné profesi velmi nestandardní realitní agentky na magickém ostrově MADEIRA. Taky VÁS ostrov přitahuje? Ozvěte se, až budete na ostrově a dáme spolu řeč o VAŠICH SNECH, či PLÁNECH.
Sledujte YOUTUBE, kde postupně přibývají videa z OSTROVNÍCH STREAMOVÁNÍ, rozhovory na zajímavá a užitečná témata o ostrově a z ostrova, nejen ze světa realit, ale i podnikání aj.