Víte, co je horší než STRACH?
Jednou si říct: "Škoda, že jsem ten KROK neudělal/a!"
Je jedno, kolik vám je: 20, 30, 40, 50, 60? 

Slunce má sílu po celý rok a všemu kolem dopřává tolik energie, kolik kdo potřebuje. Lidé se usmívají. Připadá mi, že tolik nespěchají.

Píšu, zase . Většinou v barech, parcích, někdy v "půjčené" kanceláři a výjimečně i v autě (třeba když prší nebo při čekání na dcerku po škole).

A někdy tvořím i na pláži, ale musí tam mít slunečníky 🙂 jinak nic nevidím na obrazovce a fakt se nedá pracovat na přímém slunci. Měl by někdo vymyslet stínítko na počítač z boků a jeho horní části 🙂 Jiný den jezdím s klienty po prohlídkách nemovitostí. A občas zajdu s některým z nich na oběd.

Jiný den jdu trek, objevuju tenhle nádherný minisvět a v hlavě si jen rovnám myšlenky a vymýšlím si témata. Témata, která zajímají ostatní lidi, které tu potkávám nebo za námi jezdí a především témata, o která se zajímají mí zákazníci. A tak vlastně vznikají mé články, příspěvky a postupně i videa 🙂

Tohle jsem si vždycky představovala a přála. Žijeme a pracujeme uprostřed Atlantiku, žijeme svůj sen na Madeiře. 

A to může každý z vás! Opravdu
(pozn. tedy každý, kdo je majitelem alespoň jedné nemovitosti, je jedno kde)

Líbil by se vám život, ze kterého si nemusíte brát dovolenou?
Ono se totiž z místa, kde je bezpečno, milí lidé, skvělé jídlo, nádherná příroda, teplo po celý rok ani nikam nechce 🙂

Vytvořte si zázemí! Spláchněte inflaci a další aktuální rizika pevniny jednou provždy! Čtěte dál.

Pár let zpátky bylo všechno jenom ne náš SEN.

Po úspěšných a spokojených letech naší rodiny přišly roky těžší. To prožívá každý z nás, to je prostě život. Jak se říká, jednou nahoře, podruhé dole.

Náročné roky zahrnovaly zdravotní i podnikatelské “kotrmelce”. Když jsem byla v 8. měsíci těhotenství s dcerkou, manžel prodělal mrtvici - což kromě náročnějšího období vedlo v pozitivním směru k ukončení jeho kuřáckých let (a v tom trochu horším - celoživotním lékům). Ale především k totální změně našeho dosavadního stylu života, teda hlavně manžela, vyskočit ze "showbyznysového rychlíku".

Pak po pár letech zklidnění a několika úspěchů v podnikání přišel manželův pád během dovolené s přáteli ze schodů s poraněním páteře (se štěstím vyvázl bez poranění míchy, ale s půlročním léčením a omezeními).

Tahle naše náročná rodinná “zkušenost” měla za následek prodej firmy, vlastně obou našich firem. I já cítila, že musíme “NĚCO” změnit, proto dostáváme “za uši”, jen to nemělo ještě jasnou tvář. Museli jsme se "ponořit" pěkně do hloubky nás samotných a zvládnout hlubokou krizi. A pěkně si to prožít, odpracovat. Zůstali jsme spolu a jízda pokračovala.

A přišel covid

Covid řádil v plném proudu. Školy zavřené, dospělí i děti s náhubky. Byla jsem tehdy trenérkou gymnastiky a taky mámou 9leté cácorky a trápilo mne, jak dětem bylo upíráno vše.

Systém v ČR děti zcela “hodil přes palubu,” každý si může myslet své.
Jen pro srovnání, na Madeiře byly školy zavřené jen pár měsíců, ne téměř 11 jako v Česku.

V klubu jsme přišli o polovinu dětí, kteří se už ke koníčku z různých důvodů (bohužel i psychických) už nikdy nevrátily. Vše, co jsem do té doby dělala, mi absolutně přestalo dávat smysl. Cítila jsem se bezmocně, smutně jako asi mnoho lidí v té době.

Nicméně jsem cítila celým svým “já”, že covidem to bohužel neskončí. Že přijdou možná ještě horší věci. Cítila jsem obrovský smutek. A najednou to celé dostalo svou TVÁŘ! Byla to spousta "signálů": ZVEDNĚTE KOTVY!

Začali jsme vidět a vnímat věci a dění ve světě více v souvislostech. Nyní šlo o to sebrat odvahu pro velké rozhodnutí, připravit si strategii, plán a pustit se do realizace.

Hodně jsme diskutovali uvnitř rodiny, pak stačil impuls jedné kamarádky a přišlo vnuknutí uskutečnit dávný sen. Nejtěžší byl tento krok - udělat srdeční rozhodnutí: prodáme náš dům v ČR a přestěhujeme se na Madeiru. Vsadili jsme všechno na jednu kartu.

Prodali jsme dům v ČR, zbavili jsme se hypotéky a koupili jsme starší dům (ale hned vhodný k nastěhování a bez hypotéky), k tomu starší loď a ponechali jsme si nějakou rezervu na 1. rok života na ostrově.

Když už pryč z Česka byla Madeira pro nás jasnou volbou. Několikrát jsme ji navštívili, projeli křížem krážem v předchozích letech, tedy jsme věděli, kam jdeme.

Je součástí EU, má příjemné klima, neodolatelnou různorodou přírodu a velmi milé obyvatelstvo. Jedná se o bezpečnou zemi, kde jsem si uměla představit vychovávat naši dcerku.
Více ze života na Madeiře si přečtěte v článku Ostrov chuťových dobrodružství, Adrenalinová horečka nebo Vzdělávání na ostrově.

Přípravy, realizace včetně prodeje našeho domu nám zabraly rok a půl. 
Kroky, tipy, odkazy i kontakty najdete v mém e-booku ZDARMA ke stažení.

Celý svůj dospělý život plním především dvě role, vždycky jsem spojovala podnikání s rodinným životem. 
Jsem máma 2 + 1 a v roce 2022 se pro mne a mou rodinu stal život na ostrově Madeira vášní. Psaní se tu stalo mým koníčkem. A má práce posláním. 

Pomáhám lidem, jako jste vy, najít jejich vlastní kousek ráje uprostřed Atlantiku.

Vy jste ti, kdo tvoří svůj život a vybírají si svou cestu, svůj směr! Vy jste ti, kdo vás živí. Vy tvoříte hodnoty, které pomáhají druhým. Vy jste ti odpovědní. Jen se nesmíte bát přijmout odpovědnost a přiznat si strach. I já ho měla a velký.
Nemusíte se za svá rozhodnutí zpovídat nebo vysvětlovat druhým: PROČ.

A hlavně, když vy budete v pohodě, zvládnete lépe pomoci druhým.
A nabídnutá "pomocná ruka" od člověka, který si prošel tím, kam se potřebujete nebo toužíte dostat vy, by se neměla odmítat. Ani nevíte, jak bych já tu "pomocnou ruku" tady před 2 lety uvítala v rodném jazyce. 

My ji "z vesmíru" dostali od místního charismatického a velmi charakterního člověka, který je dnes našim přítelem, mým rádcem i "šéfem". Od člověka, který souzní s mým vnitřním nastavením vůči životu, lidem, přírodě a celé té dosavadní cestě, kterou jsme ušli.

Cítím obrovskou vděčnost, láskyplné srdce, pokoru k tomu, co mne přesahuje a co je za mnou. A taky velmi silnou motivaci tvořit a s radostí, pokorou, vděčností sledovat, co pod mýma rukama roste!

TADY JE "MÁ RUKA" - přijměte ji! (Kontakty jsou dole na této stránce. )

Víte, co je horší než STRACH? Jednou si říct: škoda, že jsem ten KROK neudělal/a! Je jedno, kolik vám je: 20, 30, 40, 50, 60? Jde to!

Pokud se rozhodnete pro Madeiru, nejste na to sami a nemusíte na to být sami, máte tu mne jako svůj osobní kontakt a provedu vás ráda krok za krokem!

Můžete mne zpočátku jen sledovat třeba ZDE (můj profil)
A pak si stáhněte některý z e-booku ZDARMA pro víde detailů na vaše otázky JAK.

A pak další krok, a pak další.... KDO ví?