
Vánoční Madeira očima ženy, která tu zůstala: mezi oceánem, světly a tichou změnou uvnitř sebe samotné.
Když jsem Vánoce na Madeiře prožívala poprvé, bylo to jako otevřít knihu, která voní po oceánských vlnách, větru a mandarinkách místo po skořici a jehličí. Dnes, po několika letech života na ostrově, vnímám vánoční období jinak — asi hlouběji, klidněji a s větším pochopením rozdílů i podobností mezi tím, odkud pocházím, a tím, kde jsem nově zakotvila.
Madeira není exotická jen počasím. Je jiná v rytmu, atmosféře, ve vztazích, v tom, jak se tu Vánoce žijí, ne inscenují.
Vánoční výzdoba na Madeiře je velkolepá, ale ne okázalá. Ulice Funchalu, menších měst i vesnic se rozsvěcují už na začátku prosince (už od konce října osvětlení instalují – je to práce na několik týdnů) a světla tu zůstávají ještě dlouho po svátcích. Palmy, kamenné domy, náměstí — všechno je zalité teplým světlem, které nepůsobí rušivě, ale uklidňujícím dojmem. Nepřeberné množství světelných vánočních dekorací, od andělů, zvony, svíčky, hvězdy, ale především Betlémy (Presepios).
V Česku i na Slovensku se vánoční atmosféra buduje spíše intimně: světýlka v oknech, adventní věnce, betlémy doma. Světlo je symbolem tepla uprostřed zimy. Města a obce volí většinou decentní, ale vkusnou výzdobu jako připomínku tradice a vánoční atmosféry.
Zde světla patří ven. Lidé jsou víc spolu v prostoru, ne jen v soukromí domovů. Večerní procházky jsou denně součástí svátků a setkávání se odehrává přirozeně, bez plánování. Světla a bohatá světelná dekorace se staly součástí výzdoby ostrova taky kvůli turistům, je to úžasná podívaná a pastva pro oči a fotoaparáty.



Presepios — betlémy — jsou na Madeiře všudypřítomné. Ale nejsou jen připomínkou narození Krista. Jsou miniaturou ostrova: hory, terasy, domy, pastýři, rybáři. Prostě vykreslují život na ostrově. Často jsou umístěné venku, před domy, v zahradách, u kostelů. Od miniaturních až po Betlémy v životní velikosti.
V českých a slovenských domácnostech má betlém často dědičnou hodnotu. Je umístěný doma, chráněný, tichý. Symbol tradice a kontinuity. A samozřejmě v kostelech, někdy i na náměstích.
Na Madeiře je betlém sdílený. Patří všem. Je součástí komunity a krajiny — stejně jako víra, která tu není hlasitá, ale přítomná. Ale samozřejmě malé presepios najdete i v každé rodině a u mnoha domů na vyhrazeném místě veřejně dostupném!


Vánoční kuchyně je možná tím, kde si rozdíly uvědomíte nejvíc — a přesto zjistíte, že podstata je stejná.
Na Madeiře:
Na Madeiře není jeden „hlavní okamžik“. Jídlo se sdílí v průběhu dní, bez tlaku. Vánoce nejsou bod v čase, ale proces. Tak jako zraje víno nebo lidský osobní růst.


Tady přichází jeden z největších rozdílů.
Štědrý večer je středobodem všeho: dárky, večeře, tradice, očekávání.
Je silný, krásný — ale často i vyčerpávající.
Na Madeiře se dárky často dávají až 25. prosince ráno. Štědrý večer je klidný, rodinný, přátelský, někdy duchovní. Bez tlaku na dokonalost. A možná právě tady jsem si uvědomila, že Vánoce nemusí být „dokonalé“, aby byly hluboké. Stačí být s těmi, kdo vám rozumí a vy jim, koho máte rádi a kdo vás, s tím, kdo VÁM dává smysl, radost a lásku trávit ten SVÁTEČNÍ ČAS. Zkrátka ten slavnostní okamžik trávit s těmi, s kým se cítíte opravdově a pohodově.
23. prosince se Funchal probouzí do jedné z nejživějších nocí v roce. Noite do Mercado není turistická atrakce — je to společenská událost. Rodiny, přátelé, hudba, jídlo, smích.
U nás se poslední dny před Vánoci často nesou ve znamení stresu, nákupů a dokončování. Někdo si možná najde čas na alespoň jedno setkání s přáteli, třeba svařák na Staromáku 🙂
Na Madeiře se právě tehdy ZASTAVÍ ČAS. Lidé se potkávají bez programu. Vánoce tu nejsou o tom „mít hotovo“, ale být spolu.
Vánoce bez kabátů, se sluncem a oceánem mohou znít jako paradox. Ale Madeira učí, že teplo nemusí být jen fyzické.
Zatímco v Česku a na Slovensku nás zima nutí stáhnout se dovnitř, tady se lidé přirozeně otevírají prostoru. Procházky, posezení venku, ticho u oceánu jen šumění vln nebo klidně se valící kameny — to vše přirozeně mění tempo i myšlení.



Po letech tady vím, že Madeira mi nevzala české ani slovenské tradice. Jen je zjemnila.
Vánoce na Madeiře nejsou lepší ani horší. Jsou jiné. A někdy právě ta jinakost otevře prostor k otázce, kterou si doma často nepoložíme:
Co z tradic si neseme proto, že je milujeme — a co jen proto, že „se to tak dělá“?
Já třeba osobně mám nejraději společné pečení cukroví, rozkrajování jablíčka a české pohádky, ty nemůžou chybět ani tady na ostrově. A trochu mi chybí „český svařák“ 🙂


Vánoční Madeira není útěk před tradicemi. Je pozvánkou podívat se na ně z jiného úhlu. A možná si z toho pohledu odnést víc, než jen krásné fotografie.
Přeji Vám Vánoce, které nemusí být dokonalé, aby byly opravdové.
Vánoce, kde je víc ticha než hluku,
víc setkání než plánů
a víc tepla v rozhovorech než na teploměru.
Ať už je prožijete pod palmami Madeiry,
nebo doma pod zimní oblohou,
přeji Vám, abyste si dovolili zpomalit,
nadechnout se
a být tam, kde právě jste — celým SVÝM srdcem.
Pokud Vás Madeira v tomto čase alespoň na chvíli zavolala,
nechte ten pocit jen tiše být.
Někdy právě z něj začínají ty nejhezčí cesty.
Krásné a klidné Vánoce 🤍
Monika Dvorak
MadeiraDream