Jak se v dnešní době nezbláznit? Plňte si své sny

Taky si někdy přejete anebo sníte o tom, jak překročit svůj vlastní stín, jak překonat sami sebe, své strachy? A víte co? Říká se, že když si něco opravdu moc přejete, celý vesmír se spojí, aby vám přání vyplnil. Samozřejmě dílčí kroky musíme zvládnout sami, a nebo máte štěstí a někoho ve správný čas potkáte, kdo Vám hodně pomůže (ušetřit čas, ušetřit finance, zorientovat se…). Ale nejlepší na tom je, že nic neztratíte, naopak získáte: budete se cítit více svobodným/á, sebejistější/m a spokojenější/m, protože často najdete sami sebe. Jako v našem případě.

Myslím, že každý máme někdy chuť utéct před vším tím stresem a chaosem někam k moři nebo do hor na delší dobu. Ne na dovolenou nebo pár dní volna, ale prostě “vypadnout a nadechnout se, prostě RESTART”. Mnoho lidí to udělalo během covidové doby. Na několik měsíců se přemístili do svých oblíbených a nebo zcela nových lokalit. Stejně vše fungovalo distančně. A někteří tam už zůstali.

A o tomhle je tenhle článek. Jak se vymanit z chaosu a stresu a najít klid a spokojenost. Každý si může najít svou cestu. My zvolili přesun do jiné země (detailněji popisuji ZDE), která je nám blízká od naší první návštěvy už v roce 2009, vzdálená všemu pevninskému chaosu, netrpělivosti a obrovskému tlaku a stresu kvůli událostem posledních let.

Madeira není sice žádný bohem zapomenutý kout, který by se skrýval před světem, ale řada mých českých známých a přátel o ní donedávna sotva něco slyšela a často ji řadili pod Španělsko. A už vůbec ji nedokázali zařadit mezi vyspělé země. Mnoho lidí neví, že patří do EU a pod Portugalsko.

Vnímali jsme, jak se věci na ostrově od naší první návštěvy mění před očima – přibylo mnoho cizinců, restaurací, blikajících barů a také hotelů. O pár let později už masový turismus číhal ze všech koutů, na nejznámějších levádách se stěží projde po úzkých cestičkách. Přibylo lapačů na turisty (dražší taxíky, půjčovné, předražená exponovaná místa). A v posledních letech zde narostl také počet trvale žijících z celého světa (my rozšířili českou komunitu :)).

Jednou, když jsem se při cestě na Madeiru zapovídala na letišti s nějakým německým turistou, ptal se mě na Madeiru. Prý o ní slyšel samou chválu. Je jasné, že se do tohoto ostrova zamilovává stále víc lidí. Doufali jsme, že se Madeira v masovku nepromění, jenže pokrok nezastavíš.

Madeira přesto zůstává místem, kde se s ničím nespěchá, protože proč taky? Modř, zeleň, slunce téměř celý rok, usměvaví a ochotní lidé kolem vás. Vaší povinností je ráno vstát, abyste nepropásli působivý východ slunce, ve svém tempu udělali, co potřebujete a pak si zaplavali ve vodách Atlantiku (červen až prosinec je teplá) a doplnili energii čerstvým ovocem z místního trhu, během dne vypili šálek dobré kávy v jedné z mnoha příjemných kavárniček a ve stínu se zchladili ledově vychlazeným pivem. 

Máme tenhle ostrov moc rádi, protože je tu na většině míst klid a můžeme si vychutnávat snídaně s výhledem na vlny oceánu a hory. A užíváme si uhrančivé západy slunce. Náš život jsme “otočili” – pracujeme a žijeme po celý rok na ostrově a jen občas letíme “na dovolenou” do Česka. Chcete vědět jak? Stáhněte si e-book ZDARMA.

Uvažuji, jak to bylo asi těžké pro rodiny s dětmi v padesátých letech nebo v roce 1968? A jak asi přemýšleli rodiny s dětmi z jiných let ať už krizových třicátých let, válečných let nebo komunistické doby? Měli strach? Z čeho? Nevěděli, co přijde, co jim následující doba přinese. To vždy vidíme až zpětně. 

A jaký je rozdíl v porovnání s dnešní náročnou dobou? Víme, co přinesou další měsíce a roky? Nevidím rozdíl v prožívání nejistoty a strachu, ale vnímám rozdíl v “rozmazlenosti” dalších generací. Ano, i mé. Málokdo se “odváží” vykročit ze své komfortní zóny. PROČ? Možná proto, že jsme si zvykli na nějaké své pohodlí a bojíme se, že přijdeme o ty své “jistoty”. A jsou to jistoty? Jakou vlastně má každý z nás jistotu?

Pro někoho může být jistota vlastní bydlení, budoucí důchod nebo poskytnutí zdravotní péče či vzdělání dětí. Pro jiného blízkost širší rodiny a přátel a pro jiného zas země, ke které má vřelý vztah a odpustil by jejímu “vedení” snad všechny “přešlapy”. A kde vlastně bereme tu jistotu, že to bude fungovat pořád nebo že jinde tohle nefunguje či funguje “hůř”? Takže kde jsou ty jistoty?

Protože v našich očích i srdcích systém v ČR během covidu totálně vůči dětem selhal (ČR měla nejdelší dobu z vyspělých zemí zavřené školy a aktivity pro děti – což se prokazatelně propsalo na jejich duševním i fyzickém zdraví), pochopili jsme, že pokud nevezmeme náš život a naší dcerky do svých rukou my sami, staneme se loutkami nefunkčního a chaotického systému. Totálně jsme vystoupili z komfortní zóny a šli si splnit svůj sen. A když jsme to zvládli my (přečtěte si náš příběh), může každý 🙂 

Mnoho lidí má mnoho výmluv, proč si své sny nemůže plnit. Často, že jsou příliš mladí a nezkušení, ale častěji, že už jsou „staří“ na jakoukoli velkou změnu ve svém životě. My jsme padesátníci s náctiletou dcerkou a dali jsme jí naším rozhodnutím a krokem velké bonusy do života.

Objevte i vy, jak může být totální vykročení z komfortní zóny klíčem k osobní spokojenosti a svobodě.

Získejte přístup k pravidelné dávce inspirace a jako dárek dostanete ode mne e-book Do roka na Madeiru