Seznamte se, tady Madeira

Často se mne ptají, jaká místa na ostrově bych doporučila. Pár jsem jich za ten rok tady už stihla 🙂 Dnes se věnuji několika za mne TOP, které patří mezi mé nejoblíbenější. Jsou to ty, kde jsem našla nějakou výzvu. A k nim přidám pár míst, kde hledám inspiraci. Těm z vás, kdo se přihlásili (nebo se teprve přihlásí) k odběru (stažením e-booku – ZDARMA), doporučím e-mailem pár moc hezkých apartmánů pro vaši dovolenou 🙂 – jeden vedle našeho domu (i s bazénem), takže můžeme vymyslet i společný výlet nebo třeba párty, až přiletíte Madeiru objevovat!

Osobně jsem velkým fanouškem pěší turistiky a moje oblíbené stezky jsou ty, které jsem ještě nevyzkoušela. Pro určité typy cestovatelů jsou ale některé cesty vhodnější než jiné. Záleží s kým se na trek chystáte, zda s malými dětmi, prarodiči nebo jste parta fyzicky zdatných lidí 🙂 Na madeirské treky je dobré vyrazit s kapesním průvodcem, baterkou, větrovkou a lahví na vodu v batohu a rozhodně mít pohodlné kvalitní boty s neklouzavou podrážkou.

Trek z Pico do Areeiro na Pico Ruivo a zpět
Pokud hledáte trek, který bude výzvou pro vaši mysl, tělo i duši, tohle je ten pravý. Trek z Pico do Areeiro do Pico Ruivo (krátký záznam najdete ZDE) a zpět je krásnou kombinací fyzických výzev a neuvěřitelných výhledů, které vám zůstanou v hlavě i v srdci. Prostě tenhle trek vám rozhodně srdce rozbuší.

Auto je nejlepší nechat na záchytném parkovišti, přibližně 20 minut chůze k radaru na vrcholu Pico do Areeiro, který má 1818 m.n.m. a je třetí nejvyšší horou Madeiry. Radar vidíte krásně před sebou, takže vás „navádí“. Zajímavostí tohohle místa (kromě obchodu se suvenýry a restaurací s terasou) tu bývají východy slunce, kdy se tu sejdou desítky skupin lidí jako na pikniku a všichni čekají na východ slunce. Je to zvláštní až trošku tajemná atmosféra nabitá očekáváním a pozitivní myslí. Stojí za to 🙂

Samotný trek začíná od radaru sestupem (k radaru výstupem, aby byla zachována rovnováha:)), aby se po chvíli změnil ve výstup. Tak se to vlastně střídá téměř celou cestu, kromě rovinatých částí, kde procházíte tunely skrz hory. Od radaru z Pico do Arieiro asi po 1,5 km dojdete k vyhlídce jménem Ninho da Manta. Je tam úžasný výhled na hory, do údolí až k oceánu. Často jsou mraky pod vámi a je zajímavé si natočit sekvenci, jak se postupně odkrývá tajemství údolí skryté pod vámi 🙂

Jedná se o túru s naprosto úžasnými výhledy. Je dobré sledovat počasí včetně větru. V období dešťů, větrů tj. únor až polovina března tam bývá i sníh. Se svou zodpovědností vůči dcerce bych zimní túru nešla. Šla jsem ji v letních měsících, to máte největší pravděpodobnost úchvatných pohledů. Ale při troše štěstí i v jiných měsících.

Trek je vhodný pro každého s alespoň trochou fyzičky. V průvodcích je označený černou tzn. jako náročnější. Co se týká dětí, potkala jsem i rodiny s dětmi kolem 10 let. A nadšence s malými dětmi v krosnách, ale nejsem si jista, že šli cestu na Ruivo a zpět. A starší páry či skupinky lidí kolem šedesátky. Chce to jít svým tempem a rozvrhnout si síly na cca 5-6 hodin túry, převýšení (nahoru a dolu) 291 pater a více jak 26 000 kroků.

Dá se absolvovat se zajištěným odvozem z parkoviště Achada do Teixera a jít jen jeden směr. Určitě pevnou kvalitní obuv a s sebou do batohu velkou láhev s pitím (občerstvení je u radaru Pico do Areeiro a pak až 500 m pod vrcholem Pico Ruivo), svačinu, větrovku a hlavně baterku do tunelů.
Tenhle trek ale rozhodně patří k těm nejlepším na ostrově.

Levada Moinho a zpět levadou Nova
Levada Moinho patří mezi ty méně známé, o to víc si ji užijete. Oproti loňskému roku, kdy jsme potkali za celou levadu do 10 lidí, při její letošní už druhé návštěvě (máme ji kousek „za humny“) však musím uznat, že i tahle levada se dostala do širšího povědomí turistů. Pořád to však není jako třeba na Rabacalu (místy hotový Václavák) – u Casa da Rabacal, vodopád Risco či 25 Fontes.

Cestu levadou Moinho si užijete výhledy na oceán a políčka pod vámi. Místy je rozbité zábradlí, to samé cestou zpět levadou Nova. Není asi úplně vhodná pro lidi, kteří trpí závratěmi (místy rozbité lanové zábradlí, volné výhledy pod sebe z útesu). Jinak je na pohodu. Rovinka cca 10 km k vodopádu a zpět. Jediné převýšení je cca 50 m, když vystupujete po schodech na levadu Nova. Osobně vynechávám túry po útesech od února až do poloviny března, kdy je nejvíce dešťů a hrozí sesuvy kamenů.

Nejlepší je zaparkovat u kostela v Lombada nad Ponta do Sol. Za kostelem začíná levada do Moinho. A pak si už jen užíváte výhledy a přírodu až k vodopádu. U vodopádu je možnost doplnit si pitnou vodu a ve stínu si vychutnat malou svačinku. K levadě Nova se musíte vrátit od odpočinkového místa (jsou tam kamenné stoly a lavice u vodopádu) cca 100 m podél levady Moinho zpátky až narazíte na schody nahoru. Po nich vystoupáte právě těch cca 50 m převýšení a nahoře se dáte již podél levady Nova doprava – prostě zpět k Lombadě.

Pro mne je levada Nova zajímavější. Je více adrenalinová, co se týká útesů pod vámi, procházíte vodopádem a jedním tunelem. Při vyhýbání se jiným turistům je na některých místech potřeba „uskočit“ za levadu a nalepit na stěnu útesu 🙂 Až dojdete do městečka, snadno se držíte směr kostel a dojdete zpět ke svému vozu.

Cestou zpět k oceánu doporučuji navštívit městečko Ponta do Sol – místo s největším počtem slunečných dnů v roce. Proto se v téhle oblasti tolik daří banánům 🙂 Městská promenáda láká k podvečerní procházce, pláž k osvěžení a restaurace k doplnění energie místními specialitami.

Levada Caldeirao Verde
vás dostane svou divokostí, je to jako byste šli „džunglí“. Má to i ve svém názvu: Verde znamená portugalsky zelený. Místy úzká cestička u levady je příčinou zácpy turistů, protože se musí nějak bezpečně vyhnout. Je v pohodě i pro lidi se závratěmi, protože jak je obrostlá zelení, nevidíte tu hloubku pod sebou. Na konci levady Caldeirao Verde vás čeká vodopád s jezírkem, kde se můžete i vykoupat (pokud jste trochu otužilí:)), mně ta voda přišla dost studená. Naše fenka si to ovšem užila 🙂

Na Caldeirao Verde navazuje ještě Inferno, prý nejkrásnější. Zatím jsem se tam nedostala. Caldeirao Verde jsem šla s dcerkou a naší fenkou, nějak mi odmítly holky jít ještě dál 🙂 Ale těším se na ni, musím ji zvládnout do konce června, protože v prázdninových měsících ji fakt jít nechci. Není to kvůli horku, tady je i v létě příjemné klima – nejsou tu úmorná vedra jako na pevnině. Ale kvůli množství turistů. Díky tomu, že tu žijeme, si takové téměř až duchovní toulky, díky Bohu, můžeme užít ve větším soukromí.

Fanal (vavřínový les)

Fanal je pro mnohé magické místo. Pokud máte štěstí a zažijete „mystickou mlhu“, připadáte si jak v pohádce. Je to jedno z nejfotogeničtějších míst na ostrově. Přidávám pod příspěvek fotky z různých návštěv. Můžete tak porovnat fotky, když je mlha a když je azuro.

Fanal je náhorní plošina, kterou vyplňují vlhké podmáčené zelené louky ideální pro pasoucí se dobytek a prastaré stromy původního vavřínu. Vavříny se díky specifickému mikroklimatu a častým severním větrům rozrostly někde až do bizarních tvarů a některé jsou starší 600 let. Někde jsem četla, že jejich kořeny jsou tisíce let staré. Je to původní rostlinstvo ostrova a dnes je tahle oblast přísně chráněna.

Pasoucí se divoké krávy jsou klidné, nedoporučuji však se příliž přiblížit k jejich telatům, dovedou se rozhýbat, že vám to není příjemné. A dávejte si pozor na kravince 🙂

Jezírka v Porto Moniz

Městečko Porto Moniz patří mezi mé nejoblíbenější. Když jsme sem v lednu 2022 přijeli ještě jako „turisté“ a po dva týdny jsme na ostrově hledali náš nový domov, koupali jsme se v jezírkách (přiznávám v tom lednu v tříčtvrtečním neoprenu :D). „Visela jsem lokty“ na okraji jezírka, několik metrů nad hladinou oceánu a jen jsem se kochala a čerpala tu obří energii, která čišela z vln, které se tříští o útesy a lávu vystupující nad hladinu.

Energii vnímáte celým svým já, celou svou podstatou, všemi smysly – dýcháte ten slaný vzduch, slyšíte rozbouřené vlny dosahujících někdy 5 až 10 m (při těch 10 m jsou jezírka uzavřená), očima hltáte nekonečnou modř a pokožku vám zasypávají krupičky slané vody. Myšlenky vám volně proudí a máte jasnou hlavu. Cítíte, že se není třeba ničeho bát, že všechno zvládnete. Rozhodně vám takový zážitek nahodí dokonalý restart.

Rollings stones
aneb valící se kameny vás provází na všech kamenných plážích na Madeiře. Zvuk valících se kamenů je uklidňující a vryje se vám do hlavy. Je to obří síla oceánu. Nejznámější pláží ve Funchalu je Praia Formosa. Je to dlouhá promenáda až do Camara do Lobos s výhledy na útes Cabo Girao (skywalk) Na promenádě je několik restaurací, kde se můžete občerstvit, pracovat nebo jen tak naslouchat vlnám a valícím se kamenům.

Další za zmínku stojí pláž pod lanovkou ve Funchalu – na to, že je to pláž uprostřed města, je neskutečně čistá. Osobně miluji kamenné pláže v Madaleně do Mar, Calhetě a Jardim do Mar, kam to máme všude 5 minut jízdy autem z domova. Kamenné pláže nabízejí úžasné zážitky také ze šnorchlování. Voda je průzračná a kolem balvanů a lávy je hojný život. Obdivujete různorodá hejna ryb, velké krabi, mořské ježky (díky velkým přílivům a odlivům se drží dál od břehu, tedy nejsou potřeba boty do vody) i hvězdice.

Pokud milujete klidnější vody, můžete zavítat na písečnou pláž schovanou za betonovými valy, které chrání nábřeží a marinu před velkými vlnami. Na západě je to v Calhetě nebo na východě ostrova v Machico. Písek se sem dováží z Maroka. Typické písečné pláže na Madeiře jsou však z černého písku (ostrov je sopečného původu), který najdete všude na kamenných plážích. A jedna velká černá písečná pláž je na východě ostrova směrem k Sao Lourenco (útesovitý suchý poloostrov – krásně jej vidíte při vzletu nebo přistání na ostrově).

Závěrem

Pokud hledáte inspiraci, je tu jedno místo, které tu vždy bude: internet. Existuje tolik úžasných fotografií a videí, na kterých jsou pohádková místa ostrova, neuvěřitelní milí lidé a všechny čekají, až je objevíte i vy.

Související: Jak se v dnešní době nezbláznit? Plňte si své sny 🙂

Hledáte inspiraci pro své nápady? Možná ji najdete v mém e-booku Do roka na Madeiru.
Ke stažení ZDE