Láska hory přenáší a nechává vzniknout krásným dílům. Tak jako dílo matky přírody na Madeiře. “Lidské naplaveniny” z celého světa (a nemám na mysli turisty) dodávají ostrovu potřebnou jiskru 🙂 Co člověk, pár, rodina – to zajímavý životní příběh. Když umíme alespoň trochu naslouchat, z výletů po ostrově se stane zážitek, který si pamatujeme hodně dlouho. Je to bezedná studnice inspirací.

Na jednom z takových výletů ostrovem mne zaujala česká dvojice starších manželů. Byla jsem už na zpáteční cestě vcelku náročné trasy (alespoň pro mne a mou fyzičku :)) Pico do Arieiro, Pico Ruivo a zpět (detailně z cesty možná v jiném článku, až si ji znovu oživím:) ). Šlo o dva šedesátníky s ohromnými batohy na zádech a šli podobným tempem jako já. 

Teda dala bych klobouk z hlavy, kdybych nějaký měla!

Musela jsem je oslovit. Snílci na dovolené si splnili svůj dávný sen! Prošli Madeiru skrz na skrz, spali pod stanem, užívali si východy i západy slunce a kochali se nebeskou krásou a klidem, který uvnitř ostrova panuje. Na zádech nesl každý z nich 20 kg! Byli prostě úžasní. 

Takové jsou mé výlety po ostrově. Dnes už mne nenabíjí jen toulky pod vodopády, úzkými stezkami kolem levad, nekonečné výhledy a oceánský příboj, ale velmi ráda poslouchám příběhy náhodných turistů na mých cestách nebo lidí, kteří udělali podobný krok jako my – přišli na Madeiru žít.

Slýchávám od známých a některých přátel, že jsme odvážní a jak říká i můj manžel se svým typickým sarkasmem: “měli jsme koule na to, to udělat”. Musím za sebe říct, že sama se tak necítím. Moc jsme se báli, oba (i když manžel by to nikdy nepřiznal :)). Ale ještě větší strach jsem měla z událostí a změn v Evropě, které neovlivním: změny společenské, geopolitické, ekonomické a to bylo silnější PROČ udělat ten velký krok, než strach nechat věci tak jak jsou. 

Ne každý jsme ale připravený dělat hned velká rozhodnutí a kroky. Každý jsme v jiné fázi své cesty. Síla je však i v těch malých krůčcích, které nás posouvají vpřed, které rozhýbou plynoucí energii. A o to přece v životě jde. Vnitřně růst, překonávat sám sebe, prostě se posouvat.

Nevím, jak vy, ale já už ani nevnímala signály, “kudy a kam jít” přes všechny ty zvuky, kterým jsme během dne a už i v noci mnozí z nás vystaveni. Mnoho lidí jede “naslepo”. A jenom plní nějaké cíle, které si dá nebo nedá. Ale život přece nemůže být jenom o tom: makat, makat, platit, platit a 2x za rok (možná) jet na dovolenou. Život musí mít přece vyšší smysl.

“Zastavíte se” a přemýšlíte někdy o tom? Pokud jsem spokojená, kde jsem, ani nepotřebuju jezdit na dovolenou. Žiju tam, kde jsem chtěla žít a miluji to zde a pokud to máte stejně, je to skvělé a naprosto v pořádku. Jste na svém místě. 

Když cestuju, cestuju proto, protože chci něco, někoho poznat, něco prožít. Ale doma podle mého by člověk měl nacházet oázu. Oázu čeho? Doplňte podle svého nastavení 🙂 Pro mne klidu a porozumění, laskavosti a pocitu vděčnosti. A radius kolem takového domova by podle mého názoru měl zahrnovat podobně naladěnou společnost. Vnímala jsem poslední roky při všech těch událostech, že se to někam vytratilo. A tady jsme to zase našli.

Pokud se neustále srovnáváte s něčím nebo někým a cítíte se nesví nebo unavení, bez nápadů, vyhořelí (tak jsem to měla já) nebo naštvaní, je na čase sbalit batoh a odjet alespoň na měsíc někam pryč, nejlépe do přírody. Takzvaně si vyčistit hlavu. 

Někam, kde budete se sebou jenom vy a nekonečno kolem vás. Zaručuji vám, že po pár týdnech budete vidět věci zcela jinak. Strach vás opustí nebo budete vědět, jak na něj a začnou vás zas napadat kreativní řešení nejen vašich problémů, jak se posunout o ten další krok vpřed. Ale najednou zas máte i myšlenky a nápady, jak to celé uchopit, aby ten nápad byl někomu k užitku 🙂

Každý takový krok je spouštěčem vnitřní proměny. Ať chceme nebo ne, takové zážitky nás formují. Místo, ve kterém žijete, vás může podporovat na vaší cestě (za vašimi sny a na cestě k novému), anebo vás držet a stahovat zpátky a budete “bloudit” v kruzích.

Vždy byli pro mne vzorem lidé, kteří žijí aktivně, mají své sny a jsou pro ně ochotni něco taky udělat. Staré známé přísloví ”kdo se bojí, nesmí do lesa,” a nebo “kdyby to bylo jednoduché, udělá to každý” zde hraje zásadní roli. 

Prosadit se v zahraničí je ve své podstatě jednoduché, pokud alespoň na nějaké úrovni ovládáte další jazyky, nejlépe jazyk cílové země. A když ne, je to jen o jeden krok víc 🙂 Paradoxně je mnohem složitější udělat ten pomyslný první krok a skutečně vyrazit do neznáma.

Zároveň ale není potřeba hned vyrážet za hranice, abyste se otevřeli novému. Jen je třeba udělat jakýkoli první krok!

Nadhled, který získáte každým takovým krokem, má nevyčíslitelnou hodnotu pro každého. Pracuji na dálku pro jazykovou agenturu sídlící v Čechách (kromě věnování se realitám na ostrově) a vždycky jsem razila heslo: Chceš-li se naučit cizí jazyk, přestěhuj se tam. A my to udělali a bereme to i jako dar naší dcerce. Jak ona to zvládala? Přečtěte si v jiném mém článku ZDE.

Madeira je osídlena teprve něco málo přes 600 let a mně osobně je velmi sympatické, že zde nežili žádní původní obyvatelé. Nikdo odsud nebyl “vystrnaděn”. Geneticky tedy není Madeira zatížena zotročováním původního obyvatelstva.

Prohlídka ostrova se takto jeví ještě více přitažlivější, co myslíte?

Zkuste se při své příští návštěvě Madeiry kouknout na ostrov jinýma očima, vnímejte i její lidské příběhy z celého světa od minulých generací až po ty současné. A že se to tu díky celosvětovým krizím aktuálně hodně míchá 🙂

PŘEDSTAVTE SI ŽIVOT v domě u oceánu
a bez zatížení hypotékou!
Zdá se vám to jako (ne)uskutečnitelný sen?

A co třeba SPÁT celou noc klidným spánkem
bez STRACHŮ a NOČNÍCH MÚR?

Ukáži vám, že SPLNĚNÍ takového SNU je mnohem dosažitelnější,
než jste si kdy mysleli! Čtěte ZDE.