Sedím ve své pracovně s výhledem na Atlantik, který se jen tak neokouká. Spokojeně ťukám do počítače písmenka. Venku někde štěká pes, občas slyším kohouta, zpěv ptactva jako v Čechách na jaře a cvrlikání cvrčků i přesto, že v kalendáři píšou, že je únor :). Teď je jejich cvrkot méně intenzivní než v letním období, ale jsou slyšet pořád. Miluju je. Přeruší je jen noční poryvy silného větru. V pozdní odpoledne mne čeká cesta pro dcerku do školy a večer nějaké taneční aktivity.
Už je to téměř rok, co žijeme na krásném ostrově Madeira uprostřed vod severního Atlantiku. Cítím, že ze mne spadla za ty měsíce snad všechna tíha světa a užívám si vnitřního klidu plnými doušky. Každý večer před spaním nezapomínám poděkovat směrem k vesmíru s jeho nespočetnými jasně viditelnými hvězdami, jak moc jsem za tohle všechno tady vděčná.
Ještě před pěti lety bylo všechno jinak. Žili jsme jako rodina po celý náš život různými podnikatelskými aktivitami, měli firmy a vlastně jsme se nedokázali zastavit. Máme celkem 3 děti, dva dospělé syny a dcerku školou povinnou – šla do první třídy. Ve dveřích jsme se sotva potkávali, byla jsem taxikář, matka, i podnikatelka. Dokázali jsme ubrat jen na dovolených.
Dokud si právě na jedné takové dovolené manžel neporanil pádem ze schodů páteř. Tady nastal velký ZLOM. Uvědomila jsem si, že nemůžeme tímto způsobem pokračovat. Cítila jsem, že když nezměníme vlastně všechno v našem životě, stane se něco ještě mnohem horšího. Pro něj to bylo druhé “varování”, protože pár let před tím prodělal mrtvici.
Manžel se dostával ze zranění několik měsíců, ale náš život jsme dávali dohromady několik let. Prodali jsme firmy, našli si práci jako živnostníci a ubrali na tempu. Neměli jsme na dovolenou několikrát ročně, ale žili jsme si spokojeněji. Měla jsem na dcerku mnohem více času a to pro mne bylo to nejdůležitější.
A pak přišel – COVID. Další rána, tentokrát pro celou společnost. Systémy se hroutily, přicházela nesmyslná nařízení, a mnoho chaosu a nepochopitelných restrikcí. Pro mne osobně se zhroutily všechny věci, které mi dávaly smysl zůstávat dál v ČR. Velmi brzy jsme pochopili, že to co jsme budovali, můžeme velmi rychle ztratit. Vlivem zásahů nad kterými nemáme moc a kontrolu jako jsou ekonomické tlaky, politická rozhodnutí….
Znovu se ozval šepot někde uvnitř mne: udělej to! Zvedni se a odejdi, kam chceš! Dokážeš to! Vždycky jsi to chtěla, už od střední! A jiný se ozýval: co dcerka, má tu kamarády! Má tu koníčky! Miluje to tu! Co rodina a přátelé?
Manžel se mnou rezonoval. Vlastně rozhodl za nás všechny, že odejdeme. Kývla jsem na to s mnoha neznámými, ale prohlásila jsem, že jediné místo, kde si umím představit žít je MADEIRA. A bylo rozhodnuto. Nejlepší rozhodnutí jaké jsme kdy udělali.
Vytěžili jsme z covidové společenské krize v Česku pohodový život v Atlantiku. Vždyť když tu můžou žít jiné národnosti a pár Čechů před námi, proč bychom si to tu nemohli užívat s dcerkou i my?
Rok nám trvalo nápad zpracovat ve své hlavě, zjistit si informace, podělit se o novinku s rodinou a přáteli a stavět pracovní příležitosti tak, aby byly použitelné i ze zahraničí a na místě, tedy na dálku.
Půl roku před stěhováním jsme letěli na dva týdny na Madeiru s cílem vybrat si dům našich snů. Moc jsme tomu nevěřili. Předpokládali jsme, že hledání nám zabere minimálně rok a nějaký čas budeme žít v pronájmu, ale měli jsme štěstí na lidi. Našli jsme. A pak už to šlo velmi rychle.
Ve chvíli, kdy začala válka na Ukrajině, jsme již byli ve fázi prodeje nemovitosti v ČR a koupě na Madeiře. Všechny ceny letěly vzhůru, především energií a kurz české koruny zažíval výrazné výkyvy. Zbývalo nám zajistit stěhování, letenky i pro naše dva mazlíky (máme kočku a fenku německého ohaře), školu …. A TEĎ JSME TU.
Odešli jsme za sluncem, teplem, milými lidmi a vzhledem k našemu společnému zájmu (plachtění, moře) k moři a zároveň hory, treky, adrenalin. Mírné klima, věčné jaro, zeleň, květy. V létě teplo, ale ne horko, téměř 5 měsíců jsme v naší oblasti nezažili déšť. Koupat se dá někdy od dubna a ještě o Vánocích jsme si zaplavali v Porto Moniz přírodních jezírcích. I když i v dalších měsících lidé ze severní Evropy si atlantských vod uživají dál. Na mne je to studené 🙂 (19-20°C leden-duben – nejstudenější část roku)
V lesích v horách rostou houby. Kdyby nám náhodou chyběl sníh, stačí
v zimě zajet na nejvyšší hory Madeiry (kam vám bezpečně dovolí letní pneu:)) a pak sjet dolu k moři a vychutnat si drink v kraťasích na pláži. Únor zatím nejstudenější měsíc, kdy i pár dní po sobě značně fouká od severu a často prší.
Dcerka se učí velmi dobře další dva jazyky přirozenou cestou a poznává jiný vzdělávací systém, jinou kulturu. Věřím, že do života jí to dá mnohem víc, než bychom jí mohli dát v ČR. A kamarádi? Ti z Čech za ní s maminkou nebo rodiči rádi letí a tady si už našla nové. Samozřejmě ze začátku občas i plakala, pár měsíců to trvalo.
Na ostrově vládne poněkud pomalejší tempo, ale to nám vůbec nevadí. Žijeme v zemi, kde jsme si museli zvyknout, že objednat něco přes eshop není tak snadné, není takový výběr a hlavně trvá to dlouho.
Jde o nastavení priorit v životě. Pro nás je důležité místo, kde žijeme, lidé, kterými jsme obklopeni a možnost svobodně pracovat a volně dýchat.
„Staří“ přátelé, ale rádi za námi letí. Cyklovýlety, gymnastika (trénovala jsem a dcerka se jí věnovala) a v zimě aspoň občas lyže ze sportů. Jsou tu ale zas jiné možnosti jako surfování, dlouhé treky v horách nebo canyoning. A dcerka se začala věnovat lyric jazzu.
A chybí pár potravin, které se tu nedají sehnat jako třeba český kmín, mletý mák, krupice nebo kořenová zelenina (petržel a většinou ani celer). Zas je tu mnoho jiných druhů zeleniny a ovoce, které jsme doposud ani neznali.
Touhle změnou v životě jsme nic neztratili, naopak jsme získali víc: více času na sebe, více přátel, více laskavosti, více pokory, více vděčnosti, více pohody, více motivace učit se cizím jazykům a aplikacím a mohla bych pokračovat dál. Kdo chce, může se námi spojit a navštívit nás. Opravdoví přátelé a rodina zůstali.
Pokud někdo přemýšlíte o změně ve svém životě z jakéhokoli důvodu nebo „jen“ o vhodné investici a objevíte nebo právě objevujete Madeiru, spojte se se mnou (pomůžu nejen s nalezením vašeho „dream home“, ale taky zorientovat se v legislativě). My měli a zatím stále máme štěstí na lidi, kteří nám velmi pomáhají. A já velmi ráda pomohu Vám, když budete potřebovat. Dává mi to nový rozměr a smysl.
Sdílejte, třeba náš příběh někoho inspiruje nebo mu/jí může něco pomoct vyřešit.
Velký výběr nemovitostí naleznete ZDE nebo ZDE – mohu ověřit aktuálnost inzerce a jiné dotazy.
Osobně jsme se spojila s místní portugalskou realitní kanceláří, která právě velmi pomohla nám, pracuji pro QUALI real estate. Spolupracujeme s většinou realitních kolegů na ostrovech (Madeira a Porto Santo).