Dopisy z Madeiry
Madeira tvoří vzdálenost a prostor, ve kterém jsem poprvé začala rozlišovat, co je skutečně moje — a co jsem si celý život nesla od jiných lidí. Nejprve jsem se přestěhovala přes půl Evropy. Teprve později začalo mnohem těžší stěhování: cesta od naučených vzorců zpátky k sobě.
Dopisy z Madeiry jsou tak trochu deníkem mé cesty. O pouštění, odpuštění, návratech i nových začátcích. O chvílích, kdy se člověku život rozpadá pod rukama — a on postupně zjišťuje, že možná jen uvolňuje místo pro něco pravdivějšího.
Píšu je z ostrova. Ale možná jsou i pro každého, kdo se právě vydává na cestu k sobě — bez ohledu na to, kde se zrovna nachází. Na mapě i ve svém nitru.
- Dopis z Madeiry 2
Někdy nestačí přeletět oceán, abychom nechali minulost za sebou. V kufrech si vezeme věci. V sobě staré příběhy, naučené vzorce a strachy, o kterých jsme možná ani nevěděli.
Druhý Dopis z Madeiry je o přírodě jako zrcadle našeho vnitřního světa, o hranicích jako výrazu úcty k sobě a o odvaze postupně odkládat neviditelná zavazadla.
O cestě, která vedla na ostrov — a nakonec zpátky k sobě.
- Dopis z Madeiry 1
Ani ta nejkrásnější místa nás sama o sobě nezmění. Mohou nám ale nabídnout prostor zpomalit, ztišit se a znovu uslyšet vlastní hlas. První Dopis z Madeiry je o proměně, která nepřichází zvenčí, ale začíná ve chvíli, kdy si dovolíme odložit to, co už dávno nejsme.