Nespoutaná, romantická a “hořící” Paříž ve 3 dnech

Téměř rok jsme nevytáhli paty z ostrova. V podstatě se nám ani nikam nechce. Máme tu všechno, co potřebujeme a bonusem je život v maximálně zdravém prostředí, co můžeme mít: zeleň, hory, voda, čistý vzduch a oceán kolem dokola, dobré jídlo, pár přátel už tu máme a staří přátelé i část rodiny za námi lítají.

Jenže taky jsme rodiči puberťačky, co chce objevovat svět 🙂 Už dlouhé roky si přeje navštívit Paříž. A přesto, že sama jsem tam již několikrát byla, nemohla jsem si nechat ujít její první návštěvu s mou dcerkou, a tak jsem ji v březnu letěla objevovat znovu. 

Letenky jsem kupovala někdy koncem ledna a mezitím se situace ve Francii poněkud “přiostřila”. Těsně před naším odletem byla média plná „ohnivých a rozvášněných davů“ z celé Francie. Řekla jsem si, že „za pecí“ sedět nebudem, a tak jsme i přes nepříznivé zprávy z médií vyrazili.

Měli jsme 5 hodinový přestup v Lisabonu, tedy dost času na to podívat se do lisabonské ZOO. Je mnohem menší než pražská, ale moc hezká. Je v ní hodně zeleně a možností se občerstvit. Raritou je lanovka, která jede v trojúhelníkovém tvaru po obvodu ZOO a vy tak máte možnost z výšky shlédnout, co všechno je v ZOO k vidění. Veze vás nad lvím i sloním výběhem, což umocňuje zážitek. 2x za den pořádají 25 minutové delfíní show.

V Lisabonu se dá pohodlně cestovat hromadnou dopravou, v našem případě s omezeným časem jsme zvolili Bolt. V porovnání s Taxi vyjde cenově mnohem rozumněji. Cesta ze ZOO na letiště nás stála 6 EUR. Časově 20 minut. A pak hurá do Paříže! 

Vzhledem k událostem jsem zvolila hotel na okraji Paříže: IBIS Budget – je to menší hotel na cestě z letiště do centra Paříže a mají v něm k snídani vynikající kávu a croissanty. U hotelu se dá zajít na výbornou večeři do jediné restaurace, kterou jsme v okolí našli.

Hotel se nachází kousek od autobusových zastávek. Je asi 5 stanic od vlakového nádraží a letiště, odkud jezdí spoje v pravidelných intervalech do Paříže (cca 45 minut jízdy do centra) i TGV směr Disneyland (cca 20 min.). Je nezbytné si zakoupit týdenní průkazku pro regionální dopravu, stojí 35 EUR (menší počet dní nejde) a zakoupíte ji na vlakovém nádraží u terminálu.

Vsadila jsem na velmi zevrubný plán, co chceme navštívit. V Paříži platí žádný plán je ten nejlepší. Vplujete-li totiž do centra francouzské metropole, skáčou vám pamětihodnosti přímo pod nohy. A tak jsme vystoupili z metra Saint-Michel Notre-Dam a došli pěšky ke stále zavřenému Notre Damu. Pokračovali jsme k Eiffelovce vychutnávajíc si pěší zónu podél nábřeží Seiny. 

Když jsme k ní došli, k naší nelibosti jsme se od security dozvěděli, že zaměstnanci z Eiffelovy věže stávkují. Po prvotním pocitu zklamání jsme ale využili možnost jít se projít parkem pod věží a kolem ní.  Díky tomu jsme si užili blízké okolí Eiffelovky nerušeni davy turistů. Jen jsme prošli ochrankou, zda nic nemáme v batozích a mohli jít. Nikoho Eiffelovka nezajímala, když se nedalo jet nahoru a my díky tomu máme neskutečný zážitek z osamělé Eiffelovky 🙂

Sedli jsme si na lavičkou přímo vedle ní a jen tak vdechovali jarní energii plynoucí z rozkvétajících okolních stromů a z mohutné železné stavby. Měli jsme zrovna štěstí na chvíli i na trochu sluníčka. Pod Eiffelovkou je turistický obchod, velmi předražený. V okolí věže se pak snaží upoutat vaši pozornost prodávající s různými přívěšky za třetinovou cenu, ale když půjdete do okolních ulic, najdete řadu obchůdků se suvenýry ještě levnější než mají ti prodejci. My se nechali lapit od těch prodejců s nadšením, že to mají levné 🙂

Zašli jsme na pozdní oběd v jedné z místních restaurací kousek od věže. Trochu se mi protočily panenky při skouknutí cen a těšila jsem se zpátky na madeirské ceny. Po chutném obědě jsme chtěli vyzkoušet elektrické koloběžky. Snažila jsem se přes aplikaci Line ji rozchodit, ale nepovedlo se mi to – možná málo dobitá? Nebo moje nešikovnost? Kdo ví, zjistím to třeba při příštím pokusu 🙂

Po vyhodnocení situace, že ani nemáme helmy a doprava s pozdějšími hodinami dne houstla, jsme se jali vyhledat nejbližší stanici metra, že se přesuneme k Sacré-Coeur. K mému překvapení nejbližší stanice byly zavřené, kvůli stávce. Potlačila jsem nervozitu, zda se za světla dostaneme na hotel (protože stále byla možnost využít Bolt) a na čtvrtý pokus v jiné ulici jsme našli jednu fungující stanici metra.

Podařilo se to! Vystoupili jsme nedaleko Sacré-Coeur a zbytek šli pěšky. Prošli jsme romantickou částí Montmartre, kde vyhrávali pouliční umělci dodávající Paříži tu správnou atmosféru. Když jsme došli k bazilice, trochu se zklamáním obří fronty jsme si vychutnali alespoň jeho okolí a výhledy na Paříž.

Zpátky jsme se vypravili po schodišti přímo pod bazilikou a modlili se, aby fungovalo metro, kterým se potřebujeme dostat na hotel. Začínalo se už smrákat. Nestála jsem o to setkat se s demonstranty a nebo řešit nefungující dopravu. 

Musím uznat, že naproti tomu, co ukazují v médiích, byla Paříž čistá a romantická jako vždy, až na haldy plastových pytlů v některých rozích ulic. Majitelé restaurací i obchodů se ale velmi snažili, aby to neodradilo turistické návštěvníky. Nepříjemný zápach jsme zachytili jen v místech, kde pytle byli vyrabované.

Druhý den vyplním jen fotografiemi, celý jsme jej totiž strávili v Disneylandu 😀 

V sobotu jsme se vypravili na naši druhou návštěvu Paříže. Den předem jsem rezervovala vstupenky do Louvru na konkrétní hodinu. Bez toho není šance (nebo velmi malá), že se do Louvru podíváte. Protože jsme měli návštěvu až na odpoledne, vydali jsme se na druhý pokus k Eiffelovce. Cestou jsme dali symbolicky svůj zámeček na Pont Des Arts a zamířili k Eiffelovce. Věž byla otevřená. Ale když jsme viděli to procesí, vzdali jsme to. Dcerka usoudila, že takhle jí to zatím stačí. A já si to už kdysi užila s manželem.

Přesunuli jsme se na autobusovou zastávku, že se svezeme k Vítěznému oblouku. Náhoda – na autobusové zastávce  jsme potkali Češku žijící v Paříži. Čekání na autobus jsme si krátili řečí. Dala nám skvělé tipy na našich pár posledních hodin v Paříži. Výstup na Vítězný oblouk – “jen” půl hodiny fronta (na Eiffelovku cca 4 hodiny) a navíc krásný výhled na celou Paříž. Druhým jejím tipem bylo jet do Louvru metrem č.1 v přední části vozu z ulice Champs-Elysées. Tahle trasa je totiž automatizovaná, tedy je to jako když metro řídíte vy sami 🙂 Zajímavý zážitek.

Nakonec jsme vše stíhali jen tak tak, abychom přišli do Louvre o 10 minut déle, než jsme měli. Naštěstí jsme věděli od Petry, že stejně mají v pouštění dovnitř zpoždění a bude to tak v pohodě 🙂 

Když jsme vstoupili do velkolepé budovy, která mne nepřestane asi nikdy fascinovat, prošli jsme si velmi dlouhým nepříjemným zdržením, se kterým jsem tedy nepočítala. Zasekli jsme se na dámských toaletách 🙂 Fronta na 45 minut! Jenže na začátku to tak nevypadalo. Každý, kdo jsme odcházeli, jsme “klikali” na mračouna, tak to třeba pomůže do budoucna vyřešit 🙂 No nová zkušenost z Louvre 😀

Nejsem žádným odborníkem na umění a možná právě proto mi je nejbližší část, kde jsou díla italských a španělských malířů. Jsou tam všude rozeseté sedačky a i přes mnoho návštěvníků najdete svou malou “oázu”, kde můžete se zavřenýma očima snít a vnímat plynoucí energii z velkolepých děl všude kolem vás. A duch v podzemních chodbách Louvre vás taky nenechá odejít bez zvláštního pocitu kdesi uvnitř. Samozřejmě jsme si odstáli i několikaminutovou frontu na Monu Lisu, to nejde vynechat 🙂 

Kafíčko a občerstvení v místní kavárně bylo téměř dokonalou tečkou za návštěvou Paříže.

V neděli v ranních hodinách jsme se vraceli přes Lisabon zas zpátky do našeho kotviště, na krásný ostrov Madeira. Lisabonské letiště je výjimečné přistávací dráhou, ke které se letadla blíží těsně nad obytnými domy. Pokaždé mé myšlenky směřují k lidem, kteří žijí v těch domech. Zvykli si. 

Tak jako my si zvykáme na život uprostřed Atlantiku! Je nekonečně nádherný. Život je nádherný!